Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Epitelové nádory vaječníků jsou nejčastěji se vyskytujícím typem zhoubných nádorů vaječníků (téměř 90 % případů). Zhoubný nádor vychází z epitelu vejcovodů nebo z nejsvrchnější buněčné vrstvy vaječníků. Tento typ zhoubných nádorů vaječníků se nejčastěji vyskytuje po 50. roce věku. Viz také epitel, nádor, vaječníky, neepitelové nádory vaječníků, zhoubné nádory vaječníků.

Neepitelové nádory vaječníků jsou poměrně vzácně se vyskytujícím typem zhoubných nádorů vaječníků (přibližně 10 % případů). Tyto zhoubné nádory vycházejí z jiných struktur vaječníků než epitelové nádory vaječníků a obvykle postihují ženy v mladším věku. Jedná se o: buď nádory ze zárodečných buněk – v tomto případě nádor vzniká z vajíček, nebo nádory z buněk stromatu a zárodečných pruhů – vzácný typ zhoubného nádoru, který v tomto případě vzniká v pojivové tkáni vaječníků. Viz také epitel, nádor, vaječníky, epitelové nádory vaječníků, zhoubné nádory vaječníků.

Zhoubné nádory vaječníků je odborný název pro rakovinu vaječníků. Pojem „zhoubné nádory vaječníků“ ve skutečnosti zahrnuje značně rozmanitou skupinu zhoubných nádorů vaječníků a vejcovodů, případně i pobřišnice. Ačkoli pro zjednodušení často hovoříme o rakovině vaječníků, zhoubný nádor může ve skutečnosti pocházet z vejcovodů (podle nejnovějších odhadů je to přibližně 70 % případů!) nebo z pánevní pobřišnice (peritonea). V případě zhoubných nádorů vaječníků se v drtivé většině (téměř 90 %) případů jedná o epitelové nádory vaječníků neboli karcinom ovaria, zatímco ostatní nádory – tzv. neepitelové nádory vaječníků – vycházejí z jiných struktur vaječníků (zbývajících 10 % případů). Viz také nádor, zhoubný nádor, vaječníky.

Čichový epitel je tkáň, která vystýlá část nosní sliznice. V čichovém epitelu se nacházejí miliony čichových receptorů – nervových buněk, které přenášejí čichové podněty do centrálního nervového systému. Viz také čich, epitel.

Žlázový epitel neboli žlázová tkáň je typ epitelové tkáně, která se podílí na produkci a uvolňování různých sekretů, jako jsou pot, sliny, mateřské mléko, trávicí enzymy, hormony a mnoho dalších látek. Žlázový epitel je uspořádán do struktur označovaných jako žlázy. Viz také žlázy, epitel.

Epitelová buňka je jakákoli z buněk tvořících vrstvy, které kryjí povrch těla nebo vystýlají nějakou tělesnou dutinu. Souvislá vrstva epitelových buněk je souhrnně označována jako epitel. Epitelové buňky jsou naskládané těsně vedle sebe a mohou mít různý tvar i výšku: podle toho odborníci rozlišují tzv. cylindrický, kubický a dlaždicový epitel, přičemž buňky cylindrického epitelu jsou „nejvyšší“ a buňky dlaždicového epitelu naopak „nejplošší“. Viz také epitel, buňka.

Epitel neboli epitelová tkáň je jedním ze čtyř základních typů tkání. Epitel je vrstva buněk, která kryje povrch těla nebo vystýlá nějakou tělní dutinu (např. břišní, hrudní, pánevní apod.). Až na drobné výjimky jsou všechny vnější a vnitřní povrchy těla pokryty epitelem. Jako příklady lze uvést vnější vrstvu kůže (tedy pokožku) nebo vnitřní výstelku všech útrobních dutin (žaludek, dýchací cesty, střeva, děloha apod.). Viz také endotel, tkáň a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz epitel.

Epitelová tkáň je jiný název pro epitel. Viz také epitel, tkáň.

Dlaždicový epitel je typ epitelové tkáně, která je tvořena jednou nebo více vrstvami dlaždicových buněk: jednovrstevný dlaždicový epitel například vystýlá vnitřní povrch plicních sklípků, srdce, krevních cév, lymfatických cév apod., vícevrstvevný dlaždicový epitel tvoří výstelku jícnu, ústní dutiny, pochvy apod., ale vyskytuje se rovněž v pokožce. Z dlaždicového epitelu mohou za určitých okolností vznikat dlaždicobuněčné karcinomy. Viz také dlaždicové buňky, epitel.

Polycystické vaječníky jsou větší než zdravé vaječníky. Obsahují velké množství neškodných ovariálních folikulů – mnohdy až dvakrát větší počet než zdravé vaječníky. U žen, které trpí syndromem polycystických ovarií, tyto folikuly mnohdy nejsou schopny uvolnit vajíčko, tzn. ovulace neprobíhá každý měsíc. Viz také ovariální cysta.